Skálu zachovat, jen vyleštit, přáli si noví barmani z Akropole

Ve čtvrtek 3. září se znovu otevřely brány pražského klubu Palác Akropolis. Během uplynulého měsíce prošel renovací hlavně legendami opředený interiér z dílny Františka Skály. „Opravili jsme, co se dalo,“ říkají noví provozovatelé zdejších barů a kavárny.

Nová podoba baru v pražském Paláci Akropolis. Foto: Jakub Vlášek

„Já jsem začal do Akropole chodit někdy v roce 1999, což už vlastně byla ta éra ‚žižkovskýho sklepa‘, kde to vonělo rozlitým pivem, a když tam člověk byl hodinu, tak si připadal, jako kdyby strávil noc v popelníku. Tohle období se vybavení dost zásadně podepsalo. Většina z nás ani nevěděla, jak ten interiér vypadá, protože tam byla tma, dým a všechno bylo pokryté dehtem,“ vzpomíná na své první setkání s prostory Martin Špetlík, jeden z nových provozovatelů, kteří mají pod palcem i podniky jako Kafe DAMU či Kafe Petrohradská.

Podle Špetlíkovy barvité charakteristiky byste však dnešní Akropoli už nepoznali. Měsíc trvající zjevně tvrdá práce tu je znát na každém kroku. „Zatraceně se mi do toho nechtělo, ale přišel za mnou nový programový ředitel Paláce Akropolis Petr Boháč s tím, že se mu líbí, jak děláme ty naše podivný bistra a kavárny, a jestli bychom se nepustili tady do toho. No a moji noví parťáci mě ve finále přemluvili, tak jsem pokrčil rameny a šli jsme vrtat a brousit,“ líčí Špetlík. 

Jak velkou proměnu útrob si Palác Akropolis dopřál? Další z nových provozních René Cyrani vysvětluje, že si přáli, aby se vrátila sláva jeho prapůvodní myšlence. „Spojili jsme se s vedením Akropole a dohodli se, že tu zachováme interiér Františka Skály a že ho jenom vyleštíme a zrenovujeme,“ říká. „Opravili jsme, co se dalo opravit, a nahradili jsme, což už bylo nějak zdemolováno. Hlavně jsme to rozsvítili, abychom nešli proti původnímu interiéru, ale aby ten interiér byl vidět,“ dodává Špetlík.

A „staronové kouzlo“ funguje báječně. Při vstupu jsem Akropoli v její dnešní podobě jen stěží poznával. Vyleštěné obložení kolem baru na Malé scéně, nové nápisy nad „výdejními okénky“ a strop posetý svítícími ledkami. Prostory zaplnily detaily z původního pojetí Skálových interiérů a někdejší Divadelní, dnes Jazz bar, se také rozsvítil. Nechybí přidaná místa k sezení a zbrusu nově udělané pódium, které nyní snese i kdejaký hudební ansámbl. Podle třetího z místních provozních Ondřeje Kudrny by se návštěvníci měli na Malé scéně setkat s řadou zajímavých projektů z celého spektra elektronické hudby, zatímco na Jazz baru si naopak budou moci vychutnat tuzemská i zahraniční, jak jinak než jazzová uskupení. Kavárna v přízemí pak nabízí možnost poklidného posezení u výběrové kávy či zákusku. 

Celý „reopening“ Akropole doprovázel pestrý hudební program. Kolem sedmé hodiny večerní odpálil svůj koncert Jakub Cermaque se svou kapelou. Živelný nemainstreamový folk s originálními prvky přivábil do sálu první diváky. Na ten plynule a přirozeně navázalo uskupení Divnotaj. Hřeb hudební části akce nepochybně představovalo Zvíře jménem podzim; vystoupení bylo zajímavé i po vizuální stránce, neboť ho doprovázela řada tematických světelných projekcí, rozlitých po celém sále. Později se na pódiu Malé scény představil ještě Grottup a po něm DJ Barbora.

Současná podoba Paláce Akropolis má slušně našlápnuto k tomu, aby získala původní oblibu nejen na Žižkově, ale v celé Praze.