Stroboskopy, dým i oheň. Na Letné se hrála moderní verze Rusalky

Prostor u Stalina na pražské Letné ve čtvrtek ovládl spolek Run OpeRun s moderní úpravou sto dvacet let staré opery Rusalka od Antonína Dvořáka. Operní soubor s podobným nápadem přišel už před čtyřmi lety, kdy na stejném místě odehrál Mozartovu Kouzelnou flétnu.

Na klasickou operu do divadla už chodí jen zarytí milovníci umění a v hledišti sedí spíš starší publikum. To se pokouší změnit skupina profesionálních umělců ze spolku Run OpeRun, která na fenomenální podívanou v prostoru u Stalina přilákala i mladší ročníky.

„Snažili jsme se Rusalku odromantizovat. Kdybychom na to místo přinesli klasickou verzi opery, bylo by to jako pěst na oko,“ řekla pro Českou televizi režisérka Veronika Lounová. Spolek se podle ní snaží zacílit na diváky, kteří nejsou zvyklí na operní zpěv, a dokázat jim, že tenhle dramatický útvar je pro všechny, ne jen pro pár abonentů Národního divadla.

Publikum tak z poloviny skutečně tvořilo mladší obecenstvo a dle reakcí během hry bylo vidět, že modernější verze české klasiky zaujala. Celkově byla atmosféra na místě velmi uvolněná. Stovky lidí, kteří na akci dorazili, byli oblečeni volnočasově, popíjeli, posedávali či postávali v prostoru. Kuřákům hrálo do karet i to, že se Rusalka hrála pod širým nebem, takže si mohli během představení zapálit cigaretku. 

Divákům tuhne krev v žilách

Krátce před devátou večerní se na zeď pod Pražským metronomem, kde v minulosti stál Stalinův pomník, začala promítat barevná vizualizace a DJ rozjel párminutový set. „Páni, to bude asi slušná divočina,“ šeptala jedna z návštěvnic svému příteli. A taky, že byla. 

Úderem celé zasedl klavírista a spustila se téměř dvouhodinová show, kterou si zajisté bude každý z přítomných pamatovat velmi dlouho. Na zeď pod metronomem se v průběhu hry promítala vodní hladina, hradby či disko koule. Tvůrci si pohráli s kostýmy, nasvícením a vizuálními efekty. Zeď využili i jako perfektní kulisu. Nejednomu divákovi tuhla krev v žilách, když se v závěru opery zjevila Rusalka na místě, kde se poprvé shledala s princem. Pěvkyně totiž zavěšená kolmo ke stěně scházela od metronomu dolů na pódium a během toho zpívala. Krátce poté v postranních částech zdi vzplály i dva velké plameny, jež ojedinělý zážitek ještě podtrhly.

Příběh byl lehce zkrácen, všechny důležité pasáže však zazněly. Bylo vidět, že si tvůrci s moderní verzí Rusalky dali skutečně záležet. To nicméně potvrdili i diváci, kteří v průběhu hry několikrát nadšeně tleskali a na konci přidali i standing ovation. Byl to jeden z nejintenzivnějších kulturních žážitků, jaký jsem v životě zažila. Případný další počin spolku Run OpeRun si nenechte ujít.