Vltavské filharmonii ustoupí i vestibul metra. Ale měla by lidi fascinovat

Praha je o krok blíž vybudování nového koncertního sálu. Radní schválili závěry studie proveditelnosti, jež se jím zabývala. „Rudolfinum i Obecní dům budeme i nadále mít rádi, ale potřebám současnosti již nestačí,“ vysvětluje ředitel Pražského jara Roman Bělor.

Parcela v Praze na Vltavské, kde by měl v budoucnu nový koncertní sál vzniknout. Foto: Spolek pro výstavbu nového koncertního sálu v Praze

Novým koncertním prostorům, které by měly vzniknout v Brně a Ostravě, jsme se už věnovali loni v létě. Metropole má v tomto ohledu vůči hudebníkům dlouholetý dluh. „Je potřeba si uvědomit, že Rudolfinum a Obecní dům byly postavené před sto a více lety,“ říká ředitel Pražského jara Roman Bělor, který je zároveň předsedou Spolku pro výstavbu nového koncertního sálu v Praze

Jak akutně Praha potřebuje nový koncertní sál?
Úplně urgentně. Ono to tak navenek nevypadá, protože máme dva krásné historické sály, tedy Rudolfinum a Obecní dům. Ale z hlediska technických nároků na pořádání koncertů jednadvacátého století jsou velmi zastaralé. Dalším hlediskem je kapacita. Do Dvořákovy síně Rudolfina se vejde necelých 1 100 lidí, Smetanova síň Obecního domu po rekonstrukci pojme asi 1 250 diváků. Jenže my bychom pro řadu koncertů byli schopní bez problémů prodat třeba 1 800 vstupenek. A pak je zde velký problém akustiky. Rudolfinum je třeba skvělé na recitály a malé orchestry či ansámbly, ale když tam Česká filharmonie hraje Mahlera ve velkém obsazení, tak trpí jak hráči, tak posluchači. 

Roman Bělor, ředitel Pražského jara Foto: Pražské jaro

Nebyly ty prostory konstruované právě na takovéto koncerty?
Nesporně byly. Je ovšem potřeba si uvědomit, že byly postavené před sto a více lety, a moderní orchestry dnešní doby mají jinou dynamiku, změnil se repertoár, zcela zásadně se změnily nároky na akustiku. Sály jsou součástí uměleckého výkonu na pódiu, který převádějí k posluchači, jsou tedy jakýmsi akustickým zprostředkovatelem. A to je role, na kterou se dnes nahlíží mnohem přísněji než kdykoliv dříve. 

Ještě v něčem jsou ty dva svatostánky nedostatečné?
Technické zázemí v obou budovách je sporné. V Rudolfinu se členové orchestru plíží za pódiem chodbičkou, která se – při vší úctě – architektům opravdu moc nepovedla. Také cesty do šaten účinkujících jsou v obou budovách krkolomné a složité. A ani diváci nemají úplný komfort.

Jinými slovy je ten nový sál nezbytný…
Ano. Zakládajícím členem našeho spolku byl i dirigent Jiří Bělohlávek, a když jsme se o tom bavili, tak říkal, že naši diváci nevědí, jak dobře české orchestry hrají, protože je neslyšeli v prostředí, které by jim umožňovalo jejich výkon plně docenit. Ve světě se za posledních třicet let postavilo snad sto velmi zajímavých sálů. A to platí nejen pro západ, ale třeba i pro Polsko.

Nová budova by měla stát u současné stanice metra Vltavská. Proč zrovna tam?
Je to geniální místo z hlediska potenciálu, protože tam vznikne nová atraktivní městská čtvrť, která  propojí dvě historické a živé části Holešovic. Dnes je Vltavská jedno z nejpříšernějších míst v Praze. Tam, kde dřív byla normální městská křižovatka, jsme si pod nadvládou dopravních staveb a estetického brutalismu postavili dálniční křižovatku i s nájezdy. Takhle to vypadá někde na sjezdu dé jedničky, na kterou ostatně severojižní magistrála navazuje! Aby se toto místo vrátilo životu města a umožnilo umístění tak významné veřejné budovy, bude se muset zcela přetvořit.  Budou se tam dít po stavební stránce velké věci včetně proměny vestibulu metra. Všechno bude jinak. Naším snem je, že bude koncertní budova vlajkovou lodí této lokality i celé Prahy, která bude fascinovat  návštěvníky Prahy a na kterou budou Pražané hrdí.

No a vy jste zároveň členem Klubu za starou Prahu, který zrovna moc novou výstavbu nepodporuje. Není to střet zájmů?
Jako rozpor to rozhodně nevnímám. Do Klubu za starou Prahu jsem z podnětu jedné kamarádky vstoupil ještě na vysoké škole. Takže jsem jeho členem asi čtyřicet let. V té době to byla organizace, která neměla úplně na růžích ustláno, čili to členství patřilo k nezávislé póze mladého intelektuála. Dnes mám pocit, že jsou někteří členové někdy až příliš konzervativní, na druhé straně ale mají v mnoha dalších věcech svatou pravdu. Rozvoj města probíhá bez koncepce a někdy je neurvalý. Nezapomínejme také, že Klub udílí pravidelně ceny za dobrou a citlivou moderní architekturu.