Otloukánek, kterého si lidi oblíbili, komentuje Matěj Homola Svaz českých bohémů

Píseň Svaz českých bohémů od kapely Wohnout brzy dostane novou podobu jako poděkování fanouškům za 50 milionů zhlédnutí klipu na YouTube. Matěj Homola se přitom netají tím, že vlastní skladbu dvakrát nemiluje.

Matěj Homola v klipu k písni Svaz českých bohémů.

Klip k písni Svaz českých bohémů z desky Našim klientům brzy pokoří hranici padesáti milionů zhlédnutí na YouTube. Kapela Wohnout tedy vyzvala fanoušky, ať posílají video, jak píseň hrají nebo zpívají. „Klip stihneme vydat do dvou tří týdnů,“ slibuje Matěj Homola.

Z těch jednotlivých tracků od fanoušků tedy poskládáte nový klip a vlastně i píseň. Kolik lidí už poslalo příspěvek?
Teď jsme ve fázi, kdy ta výzva běží asi týden, takže máme nabrané kytary a baskytary, od každého nástroje deset až patnáct lidí. A musím říct, že všechny jsou použitelné, to jsem příjemně překvapený. Teď nabíráme zpěvy, a tam si myslím, že už hvězdná pěchota dorazí a bude veselo.

Jsou u toho lidé spíš seriózní, nebo blbnou?
U těch nástrojů jsou seriózní možná až moc, čekal jsem, že se pustí do větší improvizace. U zpěvů myslím, že bude spousta opilců a spousta legrace. Ještě nabereme klavíry, housle a další „alternativní“ nástroje. Potom máme zhruba čtrnáct dnů na postprodukci, protože nebude úplně snadná práce srovnat to zvukově. Takže čtrnáct dnů až tři neděle a bude to venku. A podle toho, jak to skáče po dnech, těch padesát milionů dáme asi za ty dva týdny.

Je Svaz českých bohémů nejsledovanější český klip?
Myslím, že není. Barbora Poláková nebo Ben Cristovao musí mít přece víc přehrání. Ale nemám v tom přehled. Určitě jsou žánry, které ani nesleduju. Jednoznačně je to náš nejhranější klip.

Tak třeba Nafrněná, největší hit Barbory Polákové, má teď na YouTube 43 milionů zhlédnutí…
Čtyřicet tři? Tak to bude mít padesát taky brzo.

Kdy jste zaregistrovali, že ta sledovanost takhle vystřelila?
Zarazilo nás to u prvního milionu, protože tahle písnička byla na desce outsider. Když jsme natočili klip, tak ležel rok ve střižně, protože se nám nelíbil. Nakonec jsme ho vydali proti srsti některých členů kapely. Byl to fakt takový otloukánek, kterého si lidi oblíbili. Stalo se, i když je to nespravedlivé vůči písničkám, na kterých měl člověk víc práce, a jsou hodnotnější. Ale nakonec jsme rádi.

A už se s tím „někteří členové kapely“ srovnali, když má takový úspěch?
Hele, upřímně, já jsem jeden z těch členů kapely, co ho nechtěli pustit ven. Ten klip se mi nikdy nelíbil, nelíbí se mi a nebude se mi nikdy líbit. Prostě ne, máme lepší.

No a přesto. Kdyby ho viděl úplně každý občan Česka – od nemluvňat po hospice – tak by každý musel pětkrát. To je přece fascinující, ne?
Je to šílený a když si představím, že to sledují i děti… To mě na tom vlastně hodně mrzí, když se dozvím, že třeba pětileté děti slaví narozeniny a zpívají si, že jsou „na sračky“. Přijde mi to stejně hrozný, jako když malé děti zpívají Mešitu od Ortelu. Ten samý model. Rodiče učí svoje děti něco, co by mělo být spíš až od osmnácti. Kdybychom věděli, jaký se z písně stane fenomén, možná bychom s textem uhnuli.

To asi chápu…
Prostě, je z toho doufám dost jasný, že nejsem největší fanda písničky Svaz českých bohémů. Navzdory tomu, že jsem autorem. Ale tak to je, člověk napíše skladbu a až za pár let mu dojde, co je zač. Písní, které bych dneska na desku nepustil, je víc.

Aha, takže mezi těmi osmi tisíci „disliky“ na YouTube může být jeden i váš?
Nejsem hater, ale že bych se z téhle písně posadil na zadek, nebo bych chtěl, aby reprezentovala naši hudbu, tak to rozhodně ne. Spousta lidí zná od nás jenom Svaz českých bohémů. To vidím i na koncertech, že někdo celou dobu stojí vzadu a dopředu přijde až na tuhle skladbu. Tak to je výsledek týhle akce, co vznikla z legrace před deseti lety.

Dovedu si představit, že to je docela frustrující…
No, zvlášť na koncertech. Fakt ji hrajeme pravidelně jako poslední, protože je jasný, že kdybychom ji hráli na začátku, spousta lidí by pak odešla. Tak máme tuhle strategii. Nicméně jsme konečně pochopil Stouny, kteří třeba v rozhovorech říkají, jak je už sere hrát po čtyřiceti letech pořád Satisfaction. Ale tak to prostě je. Když mám svou oblíbenou kapelu, taky potřebuju, aby mi zahrála hity, jinak jsem nespokojenej.   

Bohémové!Včera večer jsme přes počáteční zmatky (díky za upozornění v komentářích, vše napraveno, omluva veliká)…

Zveřejnil(a) Wohnout dne Středa 29. dubna 2020

A máte vůbec představu, co lidi na té písni tolik láká?
Jo, disco spodek a text o kalbě. My ten disco rytmus používáme jenom občas. Měli jsme ho například v písničce Gramofon, a přesně tyhle skladby se potom chytnou. Mám pocit, že Češi, jak chodili na diskotéky, tak se jim ten kopák dostal pod kůži. Tohle bude fungovat vždycky. A pak je tam text, se kterým se každý může ztotožnit. Jít se ožrat a být na sračky je pro spoustu lidí pořád nějaký společenský fenomén.

V písničce je pro mě hrozně zajímavý obrat „hlášen stav nouze nejvyšší, Hapkové volaj Horáčky“. Jak tohle vzniklo?
Deska už byla hotová a chybělo nazpívat jenom tuhle pasáž. Seděli jsme nad tím celá kapela, což byla velká výjimka, protože jinak texty dělám buď já sám, nebo Honza sám. Hledali jsme rýmy na slovo „koláčky“. A někdo přišel s „koláček–Horáček“ a z toho to nějak vzniklo. Poslední věta, která při natáčení padla.

Reagovali na to pánové nějak?
Mně je to hrozně líto, protože mám pocit, že pan Hapka na tom zrovna tou dobou nějak nebyl dobře, což jsme samozřejmě nevěděli. S panem Horáčkem se osobně neznám, takže nevím. Ale když jsme desku vydávali, tak jsme jako propagační materiál udělali tištěné čtyřstránkové noviny, kde se o něm psalo. Tak jsme ho kontaktovali, jestli mu to nevadí. A on nám řekl: Dělejte si s mým jménem, co chcete. Takže snad je v pohodě.