Z obýváku do bývalého hostince. Čítárna Unijazz představila nové prostory

Pražská Čítárna Unijazz byla přes dvacet let místem, kde se setkávali studenti, podivíni, intelektuálové a umělci. Atmosféru v Jindřišské ulici ve čtvrtém patře a levné pivo nešlo nemilovat. Nyní se stěhuje do nových prostor na Žižkově.

Horečné přípravy před jednodenním pootevřením nových prostor. Foto: Čítárna Unijazz

Čítárnu založil kulturní spolek Unijazz na konci devadesátých let se záměrem vytvořit místo, kde by si lidé mohli poslechnout staré vinyly, přečíst dobrou knihu nebo třeba zahrát šachy. Ale bar v tomto ohledu svůj stín překročil. Za roky svého působení se v „otevřeném obýváku“ ve čtvrtém patře domu v pražské Jindřišské ulici uskutečnily desítky výstav, koncertů, debat nebo filmových projekcí. 

Unijazz vznikl ve druhé polovině osmdesátých let, stejně jako jiné skupiny navazoval na činnost Jazzové sekce a undergroundové atmosféře jeho Čítárny po celou dobu přidávala i skutečnost, že pro vstup do budovy bylo nejdřív nutné zazvonit.

Dům, v němž Čítárna s více než patnácti stovkami knižních titulů našla své působiště na dlouhých čtyřiadvacet let, však měl původně zcela jiné poslání. Od poloviny dvacátého století tu totiž sídlila laboratoř Výzkumného ústavu pro mléko a vejce. 

Na podzim 2018 se ovšem provozovatelé dozvěděli, že majitel s nimi nadále nepočítá. Podle výpovědi z nájemní smlouvy se museli vystěhovat ještě do konce roku. Pro milovníky klubu to byla smutná zpráva, Unijazz se však nevzdal a slíbil, že pro svůj podnik najde nové prostory. 

Což se povedlo a Čítárna znovu otevírá na Žižkově, jen pár metrů od zavedeného tanečního divadla Ponec. Budova, která stojí na adrese Husitská 22 je kulturní památkou a má bohatou historii. V roce 1820 zde měšťan Antonín Krenn nechal postavit hostinec a založit sady. Po sedmi letech umírá a pozůstalá rodina dohlíží na splnění jeho přání. Prostory se dokonce rozšířily o Krenovský park s velkým kolotočem osazeným lokomotivami a vagónky místo koníků.

Krennova rodina si však místa dlouho neužila. Do parku čím dál tím víc zasahovala železnice, nakonec kvůli kolejím zanikl úplně. Tehdejší Severní státní dráha (patřil k ní slavný Negrelliho viadukt a vedla z Olomouce přes Prahu do Drážďan) odkoupila i hostinec, který se musel přesunout o ulici dál. Celou původní budovu v roce 1845 zbouraly a nově vystavěly. Sloužila tehdy jednak jako byty pro zaměstnance drah a také jako tiskárna jízdenek. Dnes nese název Nová Krenovka.

Budova je stále v lehce rozbořeném stavu, ale prostorům to aspoň přidává na autenticitě. Na oprýskaných zdech visí obrazy a koláže, v rozích jsou květiny a sem tam na zdi nějaká básnička. Z podélného vnitrobloku je krásně vidět stará původní pavlač, jež se táhne podél celé Krenovky. Kromě prostoru čítárny v pravém křídle či podzemí s tiskařskými lisy se zde nachází také půda napojené na jednu obrovskou místnost, kde by podle všeho měla vzniknout zkušebna právě divadla Ponec.

V neděli 6. září se Čítárna na den otevřela v rámci projektu Open House Praha. Kromě komentovaných prohlídek celé budovy čekala na návštěvníky i lehké ochutnávka věcí příštích. Kromě výstavy umělců Cristo a Evy del Risco K. vystoupily například i studentské kapely The Purplefox Town a Old Folk House a slam poetři Anatol Svahilec nebo Tukan.

A ačkoliv se dveře pro návštěvníky zase uzavřely, rekonstrukce je v plném proudu. Kdy se Čítárna Unijazz v Husitské ulici otevře nadobro? Nikdo neví. Snad brzo. Ale samozřejmě zůstává otázka, zda i bez atmosféry klubu v obýváku a bez nadávání na trmácení se do čtvrtého patra bude i nadále tím samým symbolem.